Společenstvo stromů a jedlý les
Permakultura je vytvoření malého ráje zde na zemi. (Bill Mollison)
Rostliny se vzájemně ovlivňují. Žijí v přírodě ve společenstvích a jsou schopny si konkurovat, ale také pomáhat. O dobrých a špatných sousedských vztazích u bylinek a zeleniny je kapitola Vhodní partneři.
Jak již název napovídá, teď bude řeč o stromech, a to především ovocných.
V přírodě pod stromem nikdy neroste jediná rostlina, jak to bývá v našich zahradách. Je jich spousta. V naší živé a zdravé zahradě můeme stromům vybrat bohatou společnost také. Takové rostliny tvoří společenstvo stromu. Pokud je takových stromů více pohromadě, můeme takové společenství nazývat jedlým lesem, jedlou lesní zahradou….
Hlavní princip jedlého lesa se jmenuje různorodost. Tento "3D Systém" je vůbec nejproduktivnější možnost využití půdy. Jedlý les je kromě zabezpečení zdravé potravy především pro majitele místem klidu a krásy.
Jde tedy o jakousi strukturovanou "džungli" s obdivuhodným množstvím ovocných stromů, keřů, zeleniny, bylinek a koření promíchaných s kvetoucími trvalkami.
Stromy plní nejrůznější funkce - poskytují stín, stabilizují ekosystém, regulují hladinu podzemní vody, jsou domovem mnoha živočichů a zároveň produkují dřevo a potravu.
Jedlý les je vlastně částečná imitace přírodního lesa v malém měřítku. Je založený tak, že je optimálně využitý prostor i práce. Stejně jako v přírodním zdravém lese má jedlý les 7 pater:
- Korunní patro: ovocné stromy (nejlépe vysokokmeny)
- Nižší stromové patro: menší ovocné stromy
- Keřové patro: ovocné, ale i normální (nejlépe domácí) keře
- Bylinné patro: kvetoucí trvalky a víceletá zelenina
- Patro přízemní: půdopokryvné rostliny
- Vertikální patro: popínavé rostliny
- Kořenové patro: kořenová zelenina
Jedlý les se stále obměňuje. Většina druhů je vytrvalých nebo se sami vyseménkovávají. Celý "3D-Systém" se vyživuje a hnojí sám; hluboko kořenící rostliny vyzdvihují minerální látky nahoru a zpřístupňují je tak svým mělčeji kořenícím "sousedům". K tomu se přidají luskoviny, které obohacují půdu o dusík.
Jedlý les je i odolnější vůči suchým periodám a to díky rostlinám s hlubokými kořeny, které dosáhnou až k zásobám vody ve větší hloubce. A také proto, že se rostliny vzájemně zastiňují a nevypařuje se tolik vody.
Mulčování je zde svým způsobem zajištěno; máta či meduňka se rychle rozšíří na volná místa mezi stromy a keři a vytvoří živoucí vrstvu mulče. I opylování není žádný problém, protože kvetoucí rostliny v podrostu lákají hmyzí opylovače.
Tento kus přírody se může i léčit sám; aromatické rostliny drží většinu škůdců v uctivé vzdálenosti a vyzařují léčivé vibrace. Kromě toho jsou systémy složené z více rostlinných druhů vždy mnohem odolnější vůči epidemiím než jakákoliv monokultura.
Jedlý minilesík u Domu ekologické výchovy Lipka v Brně.
Takový kousek přírody vyžaduje minimální péči s maximálním užitkem. Rostliny se totiž "starají sami o sebe" a jsou velmi zdravé. Hlavní náplní údržby je zastřihování více expanzivních rostlin.
Jedlý les je druhově velmi rozmanitý a proto v porovnání s monokulturou garantuje mnohem menší riziko nemocí a napadnutí škůdci. Velký podíl různých vonných rostlin dotváří příjemnou atmosféru.
Od jara do podzimu můžete mít každý den čerstvý salát nebo koření do polévky. Úroda začíná již v dubnu třeba medvědím česnekem a končí pozdními jablky v listopadu.
Pár tipů, pokud jste se rozhodli založit si jedlý les
- První rok až dva po vysazení pod stromem pouze mulčujte (např. přesličkami, kostivalem, meduňkou nebo jetelem), aby dobře zakořenil.
- Poté prostor pod stromem (ve vnější oblasti šíře koruny) osázejte keříčkovými fazolemi, vlčím bobem, hrachorem… (tyto rostliny obohacují půdu o dusík). Dále můete vysít měsíček a aksamitník. Obě letničky vylepšují půdu.
- Rychle se rozrůstající máta vytvoří hustý, vonný koberec a dokáže prý odradit škůdce na třešních a jabloních.
- Další výbornou letničkou do společenstva stromu je lichořeřišnice. Krásně vypadá a ještě k tomu působí proti vlnatce krvavé.
- Dále můete vysázet meduňku, křen, kostival, cibuloviny, mochyni, mělce kořenící zeleninu…. zbylé rostlinky se však pod stromem zabydlí časem sami.
Krátce k historii jedlého lesa
Pro nás se sice jedná o nový způsob pěstování rostlin, ale podobný systém byl praktikován již tisíce let všude na světě. Tyto "lesní zahrady" existovaly již ve starých vyspělých kulturách Mayů, v buddhistickém království na Srí Lance a v hinduistickém království na Jávě.
Asi největší koncentrace těchto jedlých zahrad (zvané pekarangans) se nachází na Jávě. Je to zároveň jeden z nejhustěji osídlených venkovských regionů na Zemi a přitom tak krajina v žádném případě nepůsobí. Všechny domy jsou jakoby skryté pod zelenými korunami stromů.
Text, kresby a fotografie: Lucie Komendová
Inspirace: Gaia's garden, Zdravá zahrada - Helena Vlašínová, Rady našich babiček - Andrea Kern
Další informace v angličtině: