Střešní zahrady - odkud se zelené střechy vzaly

Ozelenění střech není zdaleka záležitostí novodobou, jak by se mohlo zdát. Už lidé pravěkých kultur mohli pozorovat vegetaci obrůstající jejich jednoduché příbytky z přírodnin. Tehdy se jednalo ještě o ozelenění nezáměrné (v téže podobě ho nicméně známe i dnes - ze starých zídek, schodišť i střech). Lidé žijící v klimaticky nepříznivých oblastech brzy poznali, jak hustý vegetační kryt zkvalitní život v jejich obydlích, a začali střechy ozeleňovat záměrně. Naopak lidé, kteří se před rozmary počasí chránit nepotřebovali, byli vedeni k ozelenění střech jinými pohnutkami. Zakládali honosné střešní zahrady a terasy, kde se mohli oddávat relaxování, meditaci, ale i zábavě a společenskému životu.

Obě tyto formy střešního ozelenění se udržely dodnes. Zatímco tradice obytných střešních zahrad a teras si udržela víceméně tentýž charakter, ozeleněná střecha jako "ochrana objektu" nabyla v nové době nového významu. V našich středoevropských podmínkách nehraje ochrana před nepřízní počasí tak zásadní roli, a přesto tento typ ozelenění našel své uplatnění i zde. Jeho původní funkce se posunula blíže k oblasti ekologického a hygienického účinku, které jsou již od poloviny 19. století palčivým problémem stále se rozrůstajících sídelních celků.

Vyspělé státy Západní Evropy dříve pochopily přínos ozeleněných střech pro město, pro lidi, kteří ho obývají a vůbec pro celý ekologický systém. Již několik desetiletí se touto problematikou zabývají a vyvíjejí stále dokonalejší materiály, technologie a systémy. Cesta k současným znalostem byla dlouhá, plná pokusů a následných omylů. Nyní má i naše malá česká země velkou příležitost využít těžce nabytých zkušeností svých sousedů a zkvalitnit životní prostředí svých měst.

Text: Ing. Klara Cilkova
Foto: Lucie Komendová

Pokračovat na 2.díl - Přínos střešního ozelenění »

« Zpět na úvod tématu - Střešní zahrady

Permakultura je vytvoření malého ráje
zde na zemi. (Bill Mollison)

Více o permakultuře najdete zde.

Člověk může být opravdovým člověkem jen v přiorozené harmonii s přírodou, zvířaty, rostlinami, větrem a vodou, nebem a zemí.
(Klaus-Michael Meyer-Abich)